Ryder The Eagle už více než půl desetiletí prochází a zkoumá nejsvětlejší i nejtemnější stránky lásky, hudbu používá jako terapii, cestování jako lék a živá vystoupení jako katarzi. 

Jeho první EP „The Ride Of Love“ (2017) vzniklo v Paříži a bylo ódou na jeho ženu a pojem pravé lásky. Poté zažil ničivou sílu klamu a rozčarování, přestěhoval se do Londýna a vydal své druhé EP „Free Porn“ (2019). Nakonec si po desetiletém vztahu prošel rozvodem, přestěhoval se do Mexico City a vydal své první album „Follymoon“ (2022), zvukově bujný a vyšinutý deník, v němž se zabýval všemi aspekty romantického truchlení, od hloubky osamělosti až po zběsilé (neúspěšné) pokusy znovu milovat. 

Třiatřicetiletý rozvedený zpěvák se vydal se svou postavou zbloudilého pouličního hudebníka se zlomeným srdcem na cesty a během necelých šesti měsíců odehrál více než sto koncertů, na nichž se se svým kabaretním karaoke táhl po celém Mexiku, USA, Kanadě a Evropě. Poté, co v roce 2020 tajně buskoval v ulicích texaského Austinu, byl pozván, aby hrál na SXSW 2022. Předskakoval také Adamu Greenovi na mnoha amerických a evropských turné, předskakoval Franz Ferdinand po celé Evropě a vyprodal několik koncertů v Paříži.

Vyčerpaný, ale nakonec okouzlený Ryder utekl se svou novou přítelkyní do Řecka a ve starém domě na ostrově Evia zapojil čtyřstopý kazetový magnetofon a kostelní varhany Yamaha z 80. let. Napsal, nahrál a sám produkoval své nové album „Megachurch“, melancholické a slavnostní kázání, v němž se vyrovnává se svou minulostí a hledí do budoucnosti, dekonstruuje svou starou víru a zároveň kreslí obrysy nové. Ryder dal vzniknout svému dosud nejsyrovějšímu a zároveň nejčistšímu albu, které našlo vykoupení v syntetických zvukových krajinách, lyrických melodiích a poetickém písničkářství. Desku v L.A. mixoval Noah Georgeson (The Strokes, Devendra Banhart, Adam Green, Rodrigo Amarante, Little Joy) a mastering v L.A. provedl Brian Lucey (Elvis Costello, Lucinda Williams, The Last Shadow Puppets, David Lynch). Album vyšlo 10. března a Ryder se s ním vydal na světové turné po zbytek roku 2023.

Modré hory, Big beat, Luxus clan a před nedávnem „Čudne slávni“. Čtyři alba, pár mixtejpů, kopec koncertů a přece opět na cestách. Spousta keců, beaty, tóny, všechno. „Čudne slávni“ Lyrik, Bene a Roland Kánik, jedno pódium a velká radost z hraní. Prej „rep pro starší“, říkají někteří, ale těmto třem chlapcům je to jedno, jde o hudbu a tu zbožňují. Pojď se i ty najít v tomto beatu s těmito „čudne slávnymi“ chlapci. 

Poetický název Modré hory skrývá dvě výrazné osobnosti slovenského hiphopu Lyrika a Beneho. Místo excentrického rapového projevu však zaujmou svou civilností a autentičností. Jejich popis normálních podob života Slovenska nabízí „krásu v obyčejnosti“. Modré hory se sice hlásí ke klasickému hiphopovému soundu 90. let, ale zároveň si libují v experimentech.

Několik nominací a cen Radio_FM Awards. Pochvalné recenze na většinu jejich alb a vystoupení na všech důležitých festivalech na Slovensku i Čechách dají tušit, že jejich koncert by si člověk neměl nechat ujít.

Vivi není jentak ňáká víla, nemá závoj a není vůbec bílá, už je prostě taková,
je to víla panková, provází ji divná tajná síla.

Víly většinou mívají zvláštní moc. Vivi ji má taky. Je to obrovská síla, se kterou je někdy těžké se vyrovnat. Zvlášť pro ulítlou holku Vivi, kterou pořád někdo komanduje, usměrňuje a plísní. Tak se Vivi rozhodne nikoho ve svém životě nepotřebovat. Být prostě pank.

Autor: Markéta Pilátová, Anička Duchaňová
Režie, hraje: Anička Duchaňová
Dramaturgie: Petr Pola
Scénografie: Karolína Ráčková
Hudební spolupráce: Michal Ň. Jablkoň

Pro děti od 6 let

Někdy nás zaplaví pocit. Neznámý pocit. Možná smutek? Nebo je to vztek? Nejde pojmenovat. Nejde ho spláchnout ani otřepat. Nezbývá, než se odrazit od břehu a ponořit se do něj, aby mohl úplně odejít.

Zveme vás na plavbu po místech známých i neznámých. Po moři i pod jeho hladinou. Na místa, kde se moře setkává s oblohou, kde se obloha stává mořem, a vzájemně se v sobě ztrácí. Na plavbu našimi pocity.

Inscenace je určená pro nejmenší děti od 0 do 3 let a zcela přizpůsobená jejich potřebám.

Námět a režie: Gabriela Ženatá
Dramaturgie: Karolina Ondrová
Scénografie: Jitka Fleislebr a Martina Nováková
Hrají: Filipína Cimrová a Tereza Sikorová/ Veronika Všianská a Alžbeta Vaculčiaková

Škola. Lavice. Spousta nového. Musíš se všechno naučit. Přečti, napiš, spočítej. Řekni to přede všemi, najdi si kamarády a hlavně buď v pohodě. Není to lehký úkol, že?

Hravá pohybová inscenace ukazuje, jak na děti může působit školní prostředí. Že těžké není jen počítat, ale i promluvit před celou třídou, že stěžejní není jen naučit se psát, ale naučit se komunikovat, najít si kamarády a najít si své místo v kolektivu. A přestože to není snadné, tak právě tady vznikají první pevná přátelství. A to za to stojí.

Inscenace je interaktivní. Dovoluje dětem vstupovat do některých situací a vcítit se do nich.

Režie: Juliána Vališková
Scénografie: Andrea Hurych
Hudba: Matěj Záhořík
Hrají: Dagmar Říhová, Jakub-Vladislav Štrejn